Chtěl bych se s vámi podělit o nějaké drobné zprávy z historie naší obce a nejbližšího okolí. Informace jsou skutečně jen drobné, dotykové, jak jsem je objevil někde při hledám minulosti naší vesnice. Mnohdy jsou to snad jen pověsti, které si lidé za dlouhých zimních večerů vyprávěli a tak je předávali dál. Většinou však mívají reálné jádro. Říkává .se, „že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu". Dokladem je známá skutečnost z historie archeologie, kdy legendami německý archeolog H. Schliemann ( 1822 1890) pouze na základě psaných pověsti a legend si vydedukoval místo, kde by mohl hledat dávnověkou Tróju. Přes skepsi všech ostatních, se mu to podařilo a objevil poklady nesmírných historických hodnot.
Právičky jsou napsány skutečně pouze jen proto, aby nezapadly v zapomnění, nebo podnítily k dalšímu pátrání.
Karel Mejzlík
( texty byly zveřejněny v Tetčickém zpravodaji č. 4/1996, pozn. admin.)
V minulosti se na návsi několikrát narazilo na podzemní prostory. Většinou se to stalo propadnutím půdy vlivem otřesů projíždějících těžkých automobilů, většího zatížení půdy nebo následkem dešťů. Tak tomu bylo těsně před 2. světovou válkou před domem č. 24. Později na dvoře domů č. 5. a 7. V dome č. 27 zas vyúsťovala, nebo končila chodba ve sklepě. Také mezi domy č. 13 a 14 lze tušit nějaký podzemní prostor, protože sedáním půdy oba domy praskají. V domě č. 10. našli v minulosti podzemní skrýš pod sklepem.
Po každé takové události se vedly debaty a úvahy o tom, k čemu „chodby" sloužily. Byl názory, že to je středověká chodba, která vedla z Trojice na Bučín. Též bylo mínění, že to jsou úkryty za náboženských nepokojů před třicetiletou válkou. Chybou bylo, že propadnutá jáma se vždy rychle zavezla, aniž by se někdo přesvědčil o charakteru zmíněné chodby. Podivné na tom je, že se propadání objevilo na různých místech, což vylučuje možnost souvislé dlouhé chodby.
Se vší pravděpodobnosti se jedná o tak zvané „lochy", se kterými se můžeme setkat v mnoha vesnicích jihozápadní Moravy. Jejich význam nebyl dosud bezpečně objasněn. Též by to mohly býti pozůstatky bývalých vinných sklepů z doby, kdy se zde pěstovalo víno. Jako zajímavost cituji pověst z věstníku Občanské záložny v Rosicích o skrýši v domě č. 10: „Před více než 150-ti lety bylo zde nahodile objeveno v uzavřeném sklepním výklenku 6 hromádek kostí a při nich velká dřevěná mísa se šesti dřevěnými talířky a tolikéž dřevěnými lžícemi. Hromádky kostí měly kruhovité rozloženi. Objev budil dojem pozůstatků půl tuctu zde náhle zahynulých sedících osob. Původ nálezu není znám: snad byly sem osobnosti ony za trest zazděny, či uchýlily se do krytu za nějaké války, před dávnem zuřící, nebo mohly tu také býti pohřbeny" - tolik citace.
Tetčičtí sedláci prý si v minulosti pálili pro vlastní potřebu vápno z našeho tetčického vápence. Kde však je v Tetčicích vápenec? Je, není ho mnoho a není valné kvality, ale je. Nejdete ho na přední „Kopané" na pokraji lesa, nedaleko horního sklípku, který tam míval p. Holešovský. Po těžbě tam zůstala neveliká, trychtýřovitá prohlubeň. Také v „Tereziánském katastru" z r. 1754 je mezi názvy polních trati uváděna trať „Kalištie", což zřejmě vzniklo skomolením německého slova Kalkstein = vápenec.
Když se pozorně podíváme do již zmíněného „Tereziánského katastru", tak nám leccos napoví. Například: Při silnici do Neslovic stojí za vesnicí Boží muka, o kterých se neví, jak dlouho tam jsou. Jsou tam nejméně od roku 1754, protože v té době jsou už uváděna pole „ U Boži muky".
Naproti tomu uváděnou polní trať „U hrušky" už nikdo nezná, i když tam měli všichni sedláci pole.
Sochu sv. Jána, stojící na skalce u nádraží, můžeme zas na základě objevení mapy polesí Bučina z roku 1764 časovat nejméně do této doby, protože už tehdy se jmenuje přilehlá lesní trať „U sv. Jána". Tato mapa zaznamenává názvy 48 lesních tratí, z nichž se většina užívá dodnes.
Křížek stojící na ulici Hybešově před domem č. 199, který nechala v roce 1882 postavit Viktorie Kafrdová, stál původně jinde. Kde? Stál v místě předzahrádek dnešní ho domu č. 87 nebo 89 (dnes tam jsou garáže). Tam stál až do začátku tohoto století, kdy se začalo uvažovat se stavbou tam dnes stojících dalších domků. Byl proto přemístěn za vesnici do dnešní polohy, dnes už to je v půli vesnice. Pravdivost této pověsti potvrdila nedávno nalezená stará pohlednice.
U Tetčic byl zavražděn neslovický farář. Kdy? Bylo to 11. července 1921. Neslovický farář Marcelín Novotný chodíval v neděli odpoledne navštěvovat rosického faráře. Když se toho dne večer vracel polní cestou domů, byl v místech zvaném „Na špicách" přepaden neznámým útočníkem. Ten při potyčce ho postřelil a utekl. Na volání o pomoc přispěchali obyvatelé Tetčic. Marcelín Novotný zemřel na následky postřelení v Ivančicích 27. srpna 1921.
Jaký? Dne 14. července 1922 vyhrabal žák zdejší školy při hře u omického ,,Dvorka", kde bydlel, v břehu meze hliněnou nádobku, ve které byly staré mince. Bylo tam 44 grošů a 47 grošíků. Jednalo se o „pražské groše", které razil Jan Lucemburský (1310-1346) a drobné mince zvané „parvi" - Václava II. (1283-1305). Bylo lam též několik cizích feniků z té doby. Otázkou zůstává, kdo si je tam schoval. Určitě si je tam, při blížícím se nebezpečí, neutíkal schovat někdo z Tetčic nebo Omic. Vtírá se proto podezření, že „Dvorek" byl už tehdy v nějaké formě osídlen!? (zaniklé Bobrovany?)
Kde a kdy? Kde byla, se ví. Stávala při katastrálních hranicích mezi Tetčicemi a Pršticemi, v místě lesní tratě ,,Sv. Tekla". Tudy tehdy, ve středověku, vedla nejkratší cesta z Ivančic na Brno. Dodnes se ji říká ,,Brněnka" (Vede po ní červeně značená turistická cesta). Hospoda byla u cesty — tedy zájezdní. V které době tam byla se neví, jen se traduje, že byla vypálena někdy v 17. století. A to by byl námět pro čtenáře - vypátrat někde v písemných pramenech, kdy to bylo!?
Webové stránky pro obce a občany provozuje Obce na webu s.r.o.
Používáme soubory cookies. Svůj souhlas můžete změnit v nastavení souhlasu s využitím cookies.
