Tctčice ( původně do roku 1923 se psaly Tečice) — tato malebná vesnice, ležící v blízkosti velkého polesí Bučína, nemá dnes ani 1000 obyvatel. To však neznamená, že je mladá, bezvýznamná.
Osídlení jejího území je prastaré. Dokladem toho jsou různé archeologické nálezy, zahrnující celý pravěk. Ze starší doby kamenné ( paleolitu) jsou to různé pazourky a kamenné sekáče. Také kostra mamuta, nalezená v místní bývalé cihelně, je z této doby. Eneolit — neboli pozdní doba kamenná, je období, z kterého se u nás nalezly v sídlištních jamách pazourky, kamenné nástroje a hliněné střepy nádob.
Doba bronzová je v nálezech na našem katastru nejhojněji zastoupena. Jsou to nálezy z popelnicových polí na Křibech, kde v rozkopaných mohylách v třicátých letech tohoto století bylo nalezeno mnoho hliněných nádob a bronzů. Ještě v dnešní době se zde ojediněle na něco narazí.
To byla doba prehistorická — a doba historická? Zde se vtírá otázka, jak staré jsou Tetčice, kdy vznikly?
Pokud je v „Kosmově kronice české" uváděna vesnice „Tučici" ( psáno Tuchssici cum vinea) totožná s Tetčicemi, pak by první písemná zpráva o nich pocházela už z roku 1104. Tehdy kníže Oldřich v zakládací listině daroval třebíčskému klášteru jako zboží mezi jinými vesnicemi i ves Tučici s vinicí.
Další zmínka o Tetčicích je z roku 1240, kdy v potvrzovací listině králem Václavem I. ženskému klášteru „Porta Coeli" v Předklášteří u Tišnova jsou Tetčice uváděny jako zboží náležející tomuto klášteru.
Pak už jsou Tetčice poskrovnu citovány v Zemských deskách a půhonech:
Pak už se vrchnost střídala tak, jak rosické panství přecházelo z jednoho majitele na druhého ( rody: Žerotínů, z Verdenberka, Hausperští, Uqarti, Ypsilanti, de Forest). To trvalo až do revolučního roku 1848, kdy byla zrušena robota, nastala větší volnost, svoboda a vesnice se osamostatňovaly s vlastní politickou správou.
To se stalo v Tetčicích v roce 1869. Prvním starostou obce byl Josef Šimek z čísla 21. Tak vesnice žila svým vlastním životem celých 111 let až do roku 1980, kdy byla integrována s Rosicemi. Po 11 letech byla úsilím spoluobčanů opět osamostatněna a od 1. ledna 1992 jsou to opět naše Tetčice.
Karel Mejzlík
( tento článek byl zveřejněn v Tetčickém zpravodaji č. 1/1993, pozn. admin.)
V květnu tohoto roku „věnovalo" několik zájemců o historii Tetčic a jeho okolí svůj čas celodenní „výpravě" za účasti historika p. PhDr. Jiřího Doležela z Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně. Dr. Doležel dříve působil v Okresním muzeu v Ivančicích, specializuje se na středověk a o zdejší oblast se osobně zajímá. Navštívili jsme několik historicky „podezřelých" lokalit zejména v polesí Bučín. První zastavení bylo na málo patrných zbytcích stavby zjevně fortifikačního účelu na kopci Skalka v lesní trati dříve zvané Skály, asi 4 km jihovýchodně od Tetčic, poblíž Brahovických luk. V r. 1995 vydal Vojenský kartografický ústav ve spolupráci s Klubem českých turistů turistickou mapu „Okolí Brna – Ivančicko", kde v turisticko-vlastivědném textu byla u vrchu Bučín uvedena tato překvapivá informace: „Zalesněný vrch ( 444 m) v přírodním parku Bobrava ( viz A5) s porostem bukového lesa na granodioritovém hřbetu, cenná ukázka přirozených lesních typů. Na vrcholu středověké hradisko s velmi slabě patrnými zbytky snad obytné věže a valů. Pravděpodobně později opuštěné sídlo rodu z Tetčic ( viz heslo), připomínaného r. 1349. V 16. stol se zde pěstovala vinná réva". Protože o zbytcích hradiska na Bučíně nebylo dosud nic známo, dotazem na Klub českých turistů v Praze jsem zjistil, že v mapě používaná informace byla čerpána ze zápisu ve státním souboru památek v Památkovém ústavu v Brně. Zde je zaznamenáno: „Tetčice - zříceniny hradu na Bučíně, parc. č. 1492/1 - východně od obce na ostrohu nad údolím (nyní je v kopci lom) jsou v terénu patrné v půlkruhu zbytky dvou valů jdoucí proti přístupové východní straně. Ostroh jde od severu k jihu, na jižní straně je prudký sráz dolů do lomu, proto bez valu. Na nejvyšším místě v terénu patrné velmi slabě snad zbytky obytné věže. Rod z Tetčic existoval ( přip. od r. 1349), snad jeho později opuštěné sídlo. Zbytky gotického hradu, významný orientační bod v krajině. Hradiště zarostlé lesem. Antošová - červen 1968". Dr. Doležel počátkem devadesátých let prováděl na Skalce pro Okresní muzeum v Ivančicích zjišťovací průzkum. V časopise Vlastivědný věstník moravský v č. 3/1992 byl otištěn velmi stručný výsledek -„Průzkum drobného dvoudílného, patrně pravěkého opevnění v lesní trati „Skalka" 4 km JV od obce nepřinesl žádný datující archeologický materiál". Na místě se dr. Doležel vyjádřil k údajům, uvedeným k lokalitě ve státním souboru památek. Tvrzení o zbytcích gotického hradu a jeho souvislost s Tetčicemi pokládá za naprosto spekulativní. Je podle něj zcela nevěrohodné, aby opevněné sídlo uváděného zemanského rodu z Tetčic bylo od vlastní vsi tak vzdáleno. V případě útoku by vůbec nemohlo plnit svoji základní funkci - ochranu osadníků a jejich majetku. Především je zcela chybné situování fortifikace na Bučin ( na uvedené turistické mapě je značka zříceniny hradu zakreslena přímo na vrcholu Bučína), kdy tato zavádějící nesprávnost mate procházející turisty, kteří po zřícenině marně pátrají. Navíc bylo hradisko pravděpodobně objeveno již asi o více jak 50 let dříve. V časopise „Věstník Občanské záložny v Rosicích", kde byly uveřejňovány i vlastivědné články o Rosicích a okolí, bylo také na pokračování otiskováno pojednání o historii Tetčic. V č. 2-3/1932 je totiž uvedeno: „Jižně v řečených lesích ve vzdálenosti 4 km od osady zjistil školní ředitel Václav Čapek z Oslavan, vynikající přírodovědec, pravěké hradisko, dosud neprobádané". S velkou pravděpodobností se jedná o popisované hradiště, pro použitý údaj, jižně" však nelze tuto informaci vztáhnout ke Skalce bez pochyb, neboť Skalka leží od Tetčic směrem jihovýchodním. Zatím proto nelze ani vyloučit, že by mohlo jít i o další hradiště v bučínském polesí. Co je tedy nesporné: fortifikace se nenalézá na vrcholu Bučína, ale na kopci Skalka v bučínském polesí. Vrcholek kopce je chráněn dvěma valy ( nižší je pro vysázené mladé stromky nyní méně přehlédnutelný). Označení nerovnosti na samém vršku kopce podle zápisu ve státním souboru památek za snad zbytky obytné věže hradu však vyžaduje až přílišnou představivost. Zůstává ale nadále otázkou, za jakým účelem a ve které době bylo hradisko vybudováno. Jde o fortifikační stavbu nepříliš rozlehlou, navíc umístěnou v lesích a vzdálenou od známých sídel. Pokud se podle dr. Doležela v lokalitě nenaleznou žádné archeologické fragmenty, které by bylo možné datovat, budou dohady trvat. Sám odhaduje dobu vybudování fortifikace v rozmezí až 3000 let, s koncem ve střední době hradištní ( tj. asi před 1100 lety). Protože pozůstatky po středověké fortifikaci by zřejmě byly zachovalejší, kloní se spíše k názoru, že jde o ruiny hradiště pravěkého.
Druhé zastavení bylo poblíž altánku „U sedmi podkov" na červeně značené turistické trase z Radostic do Ivančic. Nedaleko od lesní asfaltové cesty, vedle níž prochází elektrické vedení, je v terénu velmi slabě patrná nerovnost - zřejmě zbořeniště bývalého stavení a jáma, která by mohla být pozůstatkem někdejšího sklepa. Podle lidového podání by mělo jít o ruiny středověké hospody s ovčínem, která stála při tehdejší středověké hlavní cestě z jihozápadní Moravy přes Ivančice do Brna, kde měla navazovat na prastarou tzv. Trstěnickou steku. Po této cestě, vedoucí mezi lesy, měl podle pověsti chodit z Ivančic do Brna i českobratrský biskup Jan Amos Komenský, známý „učitel národů". Hospoda měla být již před dávnem přepadena, obyvatelé pobiti a budova spálena. Lidové podání má zřejmě racionální jádro. V publikaci autorů K. Fojtíka a O. Sirovátky: „Rosicko-Oslavansko, život a kultura lidu v kamenouhleném revíru", Praha 1961, je s vekou pravděpodobností k uvedenému místu na str. 251 zaznamenána místní etymologická pověst - „U Neslavíc je místo, jemuž se říká U svatý Tekle: prý na památku toho, že v onen den ( 22. 9.), kdysi dávno, snad ještě za Jana Lucemburského, jak řekl vypravěč, zde lupiči vyloupili a vypálili hospodu a vyvraždili všecky domácí". Objekt se skutečně nachází v lesní trati, která je v mapě bučínského revíru ze 70. let minulého století jmenována „Svatá Tekla" ( pozn. autora: uvedené datum 22. 9. není přesné, Tekla má správně svátek 23. 9.). Ruiny byly letos v létě prozkoumány pod vedením p. Mgr. Dušana Adama z Ivančic, který se o středověké cesty zajímá, za účasti i p. Karla Mejzlíka z Tetčic. Byly zde nalezeny střepy s velkou pravděpodobností středověké keramiky, nálezy se nyní zpracovávají. Zkoumání tohoto objektu včetně hledání možných souvisejících archivních písemných záznamů by mělo pokračovat. K oběma popsaným místům, hradišti na Skalce a středověké cestě, je možné ocitovat i z historické publikace Antonína Kolka: „Rosice během staletí" Rosice 1994, kde je v části, pojednávající na str. 73-74 o závažných následcích třicetileté války pro Rosicko a o v té době zaniklých osadách, uvedeno: „Kromě toho v údolí v lesích za Bučinou při cestě stávala dědinka Vrahovice s útočištným hradiskem, ale v historických pramenech není o ní nejmenší zmínky". Ačkoliv ocitované sdělení vlastně obsahuje rozpor, neboť autor hovoří o existenci osady, i když o ní není „nejmenší zmínka", nemusí být tato informace zcela nevěrohodné. Dodnes používaný místní název Vrahovice může nasvědčovat, že autorem z místního názvu odvozená existence osady nemusí mít neracionální podklad. Pojmenování Rosic totiž patří etymologicky k nejstarší vrstvě místních jmen na Moravě, rozšířené jen na starém sídelním území, kde také Rosice leží. Pro zajímavost, k názvům vesnic na Rosičku cituji z uvedené publikace názor autora, str. 7: „O stáří Rosic a okolních obcí svědčí jejich patronymické názvy, odvozené od jejich zakladatelů - tak Rosice od Rosa, Tetčice od Tetoch, Omice od Omin atd." ( Pozn. autora: patronymickými se odborně nazývají taková osobní nebo místní jména, která se odvozují od jména otce, tj. hlavy rodu ( čeledi), kmenového náčelníka apod.) Další údaj v předmětné publikaci, popisující přípravy na obranu proti tureckému ohrožení Moravy v 17. století, obsahuje na str. 47 rovněž zmínku o cestě k Vrahovicích: „Přesto se staral, aby lesní cesty byly přehrazeny záseky, zvláště cesta vedoucí lesy kolem místa zvaného Vrahovice do Ivančic a jiná zemská silnice vedoucí přes Rosice do Čech." Z uvedeného je možné připustit, že fortifikace na kopci Skalka by snad mohla souviset s obranou důležité obchodní cesty jako strážní hláska apod. Je však nutné zdůraznit již autorovo upozornění, že v historických pramenech není o Vrahovicích žádná zmínka. Tento název není ani uveden v nejstarší mapě bučínského revíru. Místní název Vrahovice, který je používán i ve znění Brahovice, je snad možné dovodit i z německých ternímů „brach" ( ležící ladem, úhorem, nevyužitý) a „Wiese" ( louka, lučina). Jak jsem však uvedl dříve, pro absenci materiálu, který by bylo možné datovat, se musí podobné dovozování zatím odvíjet pouze v úrovni úvah.
Třetí navštívená lokalita byla v lesní trati zvané dříve Vlaštovka ( nyní ze zde říká „U tří buků"), kde na jihovýchodním svahu vlevo od lesní cesty, vedoucí z Ceblova směrem k severu nahoru k Bučínu, byly ještě asi před 30 lety v terénu jasně rozeznatelné terasy bývalých vinohradů na Bučíně ( další vinohrady se měly nacházet na rovinách v lesní trati bučínského polesí dříve jmenované jako „Rovná půda", někdy i „Rovná leč"). Nyní je však celá stráň osázena mladými stromky a oplocená, takže terén nelze vůbec přehlédnout. Terasy tak bude zřejmě možné uvidět až stromy vyrostou ( pokud nebyl terén při novém zalesňování upraven). ( Pozn. autora: Augustin Kratochvíl uvádí ve svém díle „Vlastivěda moravská, Ivančický okres", Brno 1904, u obce Tečice na str. 330-331: „VXVI. století pěstovalo se „na Bučíně" víno. Při prodeji panství Rosického r. 1592 jmenují se Tečice s vinohrady na Bočíně i s vinohradem panským na Bočíně. Ale již v první polovici XVII. století byly vinice pusty; neboť Albrecht z Valdštejna kupoval při panství Rosickém roku 1628 ves Tečice i s zemním z vinohradů bučínských, kdyby se zase dělaly, s vinohradem panským na Bučíně, kdyby zase dělán byl.")
Čtvrté zastavení bylo kvůli pracovní „hypotéze" dr. Doležela o možném původním sídle nejstarších historicky známých držitelů hradu v Rosicích uskutečněno vlastně na dvou místech bučínského polesí. První v lesních prostorech, navazujících na polní trať tetčického katastru, tradičně zvanou Ceblov ( nyní je místo v katastrální mapě bez jakéhokoliv vztahu k tradičně užívanému místnímu názvu označeno jako Loučky). Podle dr. Doležela by právě místní název Ceblov mohl mít souvislost s přídomkem starobylého rodu „pánu z Čeblovic", kteří měli v erbu beraní rohy, a protože tentýž erb užívali i páni z blízkých Popovic ( jde o nynější Vysoké Popovice), měly oba rody velmi pravděpodobně stejný původ. Podle první historicky skutečně podložené písemné zprávy, vztahující se k Rosicím, byli r. 1259 pány tehdejšího hradu ( pravděpodobněji však zřejmě tvrze) v Rosicích bratři Bohuš a Hartman z Rosic, původně z Čeblovic, kteří jsou uvedeni jako svědci na listině pro klášter cisterciaček v Oslavanech. V historických pramenech je sice doložena později zaniklá ves Čeblovice na nynějším katastru obce Lažánky na Tišnovsku, dr. Doležel však soudí, že toto místo je pro tehdejší středověké podmínky od Rosic dost vzdálené a předpokládá lokalizaci původní vsi pánů z Čeblovic blíže k Rosicím. Z tohoto důvodu je podle něj okolí Ceblova velmi nadějné. Byť jsou však v lesním porostu dobře patrné staré úvozové cesty, žádná bližší lokalizace hledané zaniklé osady se nepodařila. Jako druhá možnost byla ještě navštívena lokalita tzv. „Neslovického Ceblova", avšak se stejně negativním výsledkem. Na můj „všetečný" dotaz, kdy nalezení zaniklé vsi předpokládá, dr. Doležel odpověděl - „tak do pěti let". Takže - přejme úspěch a třeba brzy uvidíme výsledek historického bádání na vlastní oči.
Poslední navštívené místo byla polní trať „Záhumenice" v blízkém extravilánu obce. Po návštěvě místa, kde byly na povrchu polí nalezeny nevelké střepy pravěké keramiky, a po zhlédnutí krásných kamenných nástrojů a zlomků keramiky s výzdobou typickou pro počátek mladší doby kamenné, nalezených zde dříve místními občany, je možné odpovědně uvést, že se za „humny" Tetčic nalézá dosud neznámé pravěké sídliště ze staršího neolitu - lidu s lineární ( volutovou) keramikou. Osídlení tetčického prostoru prvními zemědělci je tak možné věrohodně posunout v čase oproti dnešku zpět asi o 7000 let. O bližší prozkoumání místa má velký zájem další pracovník Archeologického ústavu AV ČR v Brně p. PhDr. Lubomír Šebela, CSc. ( specialista na neolitické osídlení Moravy), kterého někteří občané Tetčic poznali při přednášce o pravěké historii Tetčic v loňském roce.
František Široký
( Vyšlo v Tetčickém zpravodaji č. 11/2000, pozn. admin.)
Webové stránky pro obce a občany provozuje Obce na webu s.r.o.
Používáme soubory cookies. Svůj souhlas můžete změnit v nastavení souhlasu s využitím cookies.
