Obsah stránky

Tetčický kroj

Stránky o tetčickém kroji jsou zde.

Ženský kroj

Základní součástí byla spodní košile. Horní část přiléhající těsně k tělu, bývala ušita z jemného plátna. Spodní díl košile tzv. podolek býval ušit z hrubšího plátna. Košile bývala obvykle v délce ke kolenům a mívala krátké rovné rukávy, v podpaží klínek. Ramena se vyztužovala většími kusy plátna. U krku se košile stahovala šňůrkou. Rukávce (svrchní část oděvu – podobající se halence,) bývaly plátěné, nebo lněné s nabíranými krátkými rukávy. Tacle (kanýrovité zakončení rukávů) se zdobily bílou dírkovou výšivkou, nebo krajkou.

Na košili se oblékaly sukně. Spodních škrobených sukní bývalo několik.Tyto spodní sukně, které se praly a škrobily se označovaly na západobrněnsku jako šorce, nebo šórané. Množství i délka sukní se měnila podle dobové módy. Různil se i materiál na spodní sukně používaný. Spodní sukně bývaly kartounové nebo, nebo z bílého plátna, škrobívaly se za studena, aby držely požadovaný tvar. Pro tento účel se také používala jelita. Což byly „polštářky" vyplněné např. sečkou, senem , nebo odstřižky látek. Sukně byly bohatě nabírané na bocích v zadní části naopak přední díl zůstával prakticky hladký.

Svrchní sukně pro obřadní příležitosti bývaly ušity z atlasu, damašku, nebo brokátu Barva nebyla přesně stanovena. Oblíbené barvy byly zelená, modrá , šedá, černá nebo bílá. Obzvláště na západě Brněnska byly oblíbené na svátečních sukních drobnější vzorky.Naopak na východě Brněnska byly preferovány výraznější a větší motivy na svrchních svátečních sukních. O sváteční sukně se pečovalo zvláště pečlivě. Aby se chránily okraje sukní našívaly se ze spodu pruhy plátna, které sukni vyztužily a plnily i estetickou funkci.Plátno bývalo vždy v odlišné barvě než horní sukně a při pohybu bylo tento okraj vidět.

Svrchní sukně se též ještě přizdobovaly a to obvykle našitou stuhou , nebo sametkami, či různými aplikacemi. Na všední dny byly nošeny spodnice jako svrchní sukně např. z karoutnu, nebo plátna. Oblíbené byly na západě regionu tzv.sukně dělanice. Tuto látku vyráběli tkalci z přinesené lněné nebo vlněné příze. Dělanice bývaly modré s jemným červeným vodorovným a svislým proužkem.
Na sukni se uvazoval fěrtoch (zástěra). I na fěrtochy se používaly různé materiály, podle toho k jakému účelu byl fěrtoch používán. Zástěra z bílého plátna bývala široká, ukončena na okrajích výšivkou „s křídlama"- k obdélníku plátna se přišilo cca 7 cm od okrajů , které zůstávaly volné. Též bývaly zástěry barevné. Jejich ozdobou bývaly často jen záhyby vzniklé vždy stejným způsobem ukládání.

Kordulka(živůtek) se šil z kartounu, který potom nahradil samet. Oblíbená byla červená barva.
Živůtky se zdobívaly různými aplikacemi, stuhami, šněrováním, prýmky atp. Kordulka se oblékala na rukávce.

Vdané ženy nosívaly místo kordulek svrchní kabátky obvykle s velkým oválným límcem lemovaným kanýrkem, s přiléhavými rukávy. Typů svrchních kabátků bývalo několik. Bývaly šity z dražších látek, stejně jako z obyčejného plátna. Oblíbené byly kacabajky, marinky nebo špenzry. K práci se běžně ještě i ve dvacátém století nosily tzv. jupky. Šlo o volný rovný kabátek podobný blůzce, někdy míval stojatý malý límeček.

Bylo obvyklé, že ještě přes kordulku, nebo kabátek se uvazovala tzv. půlka. Půlka je velký trojcípý šátek, který se vředu na prsou překříží a uvazuje se v zadu v úrovni pasu. Cípy potom volně leží na zadním dílu sukně.Půlka (nosí se např. u střelického kroje) je nejvíce zdobenou součástí kroje. Půlky se vyšívaly bílou dírkovou výšivkou, která byla na brněnsku obvyklá. Oblíbené byly též barevné šátky s třásněmi – pořizovaly se např. červené, lila nebo béžové. Cípy šátku se na prsou překřížily a volné konce se zastrčily pod kordulku nebo do výstřihu kacabajky.

Nedílnou částí lidových oděvů je samozřejmě pokrývka hlavy. Stejně jako na jiných místech Moravy nosíval se na Brněnsku uvázaný červený šátek. Nyní bývá označován jako „turečák". Při práci se samozřejmě nosily šátky obyčejné kanafasové uvázané např. „na réč". Kdy cípy šátku jsou svázané pod temenem hlavy a volný cíp překrývá vlasy.Pro slavnostní účely se šátek vázal na záušnice.

Šátek se přehnul napříč, cípy se přehodily dozadu a vytáhly se záušnice. Cípy se vzadu hodně utahovaly, mohly se nechávat volně splývat dolů, nebo se vyvazovaly kolem hlavy.Využívalo se květinového spodního potisku šátku, který při vyvázání nahoru vytvářel květinový věnec kolem hlavy. Způsobů úvazů šátku ale samozřejmě bývalo několik.

Používání těchto šátků se plně rozvinulo kolem poloviny devatenáctého století. Do té doby se na hlavu uvazovaly tzv. pliny nebo též šaty. Šlo o velký bílý šátek pro všední den z hrubého plátna, nezdobený. Na svátek se tyto šátky stávaly ozdobou oděvu. Bývaly ušity někdy i z hedvábí jindy z jemného plátna a byly bohatě zdobeny výšivkou.

Mužský kroj

Mužské košile se šily nejprve z rovných dílů, tělu nepřizpůsobených z bílého plátna. Již v devatenáctém století měly košile střih podobný tomu dnešnímu. Košile měla menší límeček, pod který se vázal černý šátek. Rukávy byly ukončeny manžetou. Ke zvláště významným příležitostem se košile zdobila např. sámkováním na hrudi, případně výšivkou.

Kalhoty se do první poloviny devatenáctého století nosili krátké kožené tzv. „koženice". Jak uvádí kronika, byly krátké kalhoty ušity ze sukna, nebo manšestru. Nošení krátkých kalhot bylo obvyklé do šedesátých let devatenáctého století a původně se ke krátkým kalhotám nosily černé střevíce se stříbrnou přezkou. Nízké boty byly postupně nahrazovány koženými holínkami. Jako součást mužského pracovního oděvu bývají uváděné dlouhé bílé kalhoty z hrubého plátna na dolním okraji nohavic otřepené. Přes tyto plátěné kalhoty se nosívala uvázaná režná zástěra, upravená např. z trávnice. K pracovním účelům se používaly také tzv. cajkové gatě, rozšiřovaly se ještě v první polovině devatenáctého století. jejich nošení přetrvalo , jak potvrdí i pamětníci, hluboko do dvacátého století. Obvyklá byla kombinace, kdy byly nošeny „cajkový gatě a juchtový boty". Kolem poloviny devatenáctého století se začali nosit dlouhé kalhoty obyčejně soukenné, tmavých barev, k nim byly obouvány vysoké kožené boty. Boty získaly označení „juchtový boty – juchtovice".obyčejně byly šity z ne příliš kvalitní kůže a někdy mívaly vzadu přezku na stažení.

Na košili se oblékala soukenná vesta (kordula, lajbl). Byla poměrně dlouhá, dosahovala téměř do poloviny boků. Bývala zdobena drobnými knoflíky, které se našívaly po celé délce vesty. Stejně tak i záklopky kapes byly opatřeny ozdobnými knoflíky. Dírky se obšívaly ozdobným stehem a na východě území byly časté i výšivky, které vestu zdobily. Barva vesty byla na západním Brněnsku obvykle tmavě modrá, nebo černá. Jinak je to na východním a jižním Brněnsku, kde se nosila vesta červená.

Při chladnějším počasí se nosíval kabátek tzv. lajbl s rukávama. Střihem odpovídal vestě , ale měl dvouřadé zapínání.V zimě se nosily kožešinové vesty či krátké kožíšky.

K tradičnímu oděvu patřil samozřejmě klobouk. Široký klobouk o průměru až 50 cm se nosil přibližně do šedesátých let devatenáctého století. Někde se tento široký klobouk sešíval, tak že vznikl třírohý klobouk. Bylo obvyklé, že se klobouk k obřadním událostem zdobil látkovými květy, zrcátky, dracouny, atd. Koncem devatenáctého století nahrazuje starší typ klobouku,klobouk z běžné konfekce.